Srpen 2015

Kuře na paprice

26. srpna 2015 v 13:06 | Rylandia |  Výpisky
Tak jsem dneska vařila kuře. Samozřejmě nechci, aby se tady z toho Nnáměstí stala kuchyně Ládi Hrušky, ale vzhledem k mým vařícím schopnostem teenagera to byl vskutku pozornostihodný zážitek - tak silný, že by se o něm dal natočit dvouhodinový dokumentární film.

Moje máma mně samozřejmě asi třikrát zopakovala celý postup, který doplňovala frázemi jako ,,To je děsně jednoduché" a ,,Na tom nic nepokazíš!", ale mně se z toho točila hlava a jen jsem doufala, že se ten postup v té mé hlavě při tom kolotoči usadil ve správném pořadí.

Nejprve jsem musela do obchodu, kde měli zavřeno, tak jsem musela ještě do jednoho, kde mi dali "Hluboce mražená kuřecí prsa". Já nevím, ale jak je tam to slovo "hluboce", tak mi to zní děsně poeticky a tajuplně... I když na kuřeti toho moc tajuplnýho není.

Zatímco se kuře hezky rozmražovalo v mikrovlnce, já si říkala, že to přece nebude tak složité, když hned na začátek stačí hypnotizovat mikrovlnku. Je to dost podobné aktivitě, která mi jde skvěle - totiž čumění na telinu. Navíc sledovat, jak se maso točí dokola v troubě je mnohem zajímavější než některé pořady. A tak jsem se cítila jako profesionální kuchařka.

Maso bylo rozmražené - a tudíž velice, velice nebezpečné. Máma říkala, že se z toho daj chytit ošklivý nemoci, takže se s tím musí zacházet mega opatrně. Takže jsem maso přenášela, jako by bylo radioaktivní a nebo jako by to byla jeho výsost císař. Bohužel jsem následně rozkrájela jeho výsost císaře na malé růžové, slizké kousíčky a kousek toho, co vypadalo jako míň dobrý kuře jsem věnovala svýmu kotěti, totiž Mikeši Frederikovi. Tomu bylo úplně jedno, že je to maso životu nebezpečné, že z toho může chytit salmonelu (to je asi z angličtiny - salmon = losos, takže česky lososina), sežral to a chtěl ještě.

Následně jsem maso strčila do hrnce, kam jsem nalila olej a trochu to celý posolila. To jsem ještě neměla tušení, jaká s tím hrncem bude potíž. On měl totiž hrnec velice špatný den a tak, jakmile jsem mu trochu zatopila, začal hrozně naštvaně syčet. Nepomohlo mu, ani když jsem ho hladila po uších, prostě byl naštvanej a chudák císařpán kuře z toho celej zbělel. Fakt. Nejdřív byl hezky zdravě růžovej a najednou SYK! a je z něho běloch. Doufám, že některý kuřata třeba zčernaj, páč by to jinak bylo děsně rasistický.

Jelikož bylo maso bílý, nasypala jsem tam nekřesťanské množství papriky, aby zčervenalo, ale císařpánu to asi moc nepomohlo. Vypadal, jako by měl neštovice. A hrnec furt syčel a skučel a otravoval, tak já že ho schladím - nalila jsem do něj litr vody a ejhle! Najednou byl vklidu. Do dalšího kroku, na který jsem si vzpoměla se mi ale vůbec nechtělo. Měla jsem maso udusit. Nejdřív zbělá, pak se topí, a teď se má ještě dusit. Je to velice morbidní, ani bych se nedivila, kdyby za chvíli zazvonila na dvéře slepičí sociálka. Nicméně se slzami v očích jsem nakonec drastický čin provedla.

Chudák kuře se dusil asi půl hodiny. Mezi tím jsem se jala krájet knedlík, včetně toho, co se mi udělal v krku z úzkosti nad chudákem císařem kuřetem. Knedlíkův osud je mnohem pohodlnější - to ho jen naskládáte do hrnce, kterej se změní na pár minut v saunu a knedlík z toho celej vyměkne. Do kuřete jsem pak vylila smetanu, kterou dávají do stejnýho kelímku jako jogurty a začala ta nejvíc nejobtížnější část - a to zahušťování jíškou. Jíška jsou takový bílý granule, vypadá to trochu jako sušený mlíko a je to asi tajná přísada všech omáček - to totiž nejdřív máte vodu plnou masa, a jak přidáte jíšku, čáry máry, ono to najednou zhoustne a je z toho omáčka. Hustý!!! Jenomže vtip je v tom, že se tý jíšky musí dát dobrý množství, jinak to budě buď moc řídký, nebo moc hustý. Mně se to celkem povedlo.

Jídlo jsem naservírovala svým třem bratrům, včetně jejich kamaráda, co s něma tady paří Counter strike. Mně se to nakonec ani moc jíst nechtělo, koneckonců je to císařpán radioaktivní kuře...


Mít rád vs. milovat

25. srpna 2015 v 16:55 | Rylandia |  Téma týdne
Tak nejprve bychom si to měli trochu specifikovat, žejo. ''Mít rád'' je pochopitelně úplně něco jinýho než ''milovat'', ač se to zdá velice podobné. Uvedu příklad: Když má člověk někoho rád, tak se cítí dobře v jeho společnosti a rád s ním tráví čas a třeba s ním chodí plašit holuby do parku, a to i přesto, že je tento člověk ostatními třeba odsuzován. Opravdu velice moc hezká věc. Opakem ''mít rád'' je ''nemít rád'' - a tady se dostáváme k prvnímu problému - protože v dnešní době by člověk řekl, že opakem k ''mít rád'' je ''nenávidět'', ale já si myslím, že tohle je spíš opak k ''milovat''. Tím nechci říct, že když vám člověk, ke kterému chováte ''mít rád'' dá podpásovku, tak že nad ním jen budete ohrnovat nos a že si změníte status jen na ''nemít rád'', to ne, já bych se na takového člověka zvelika vykašlala, dokud by neodprosil na kolenou s kyticí velké bílé čokolády, protože takové věci jsme se ve škole neučili!

Začínám se do toho zamotávat. Musím ale podotknout, že neexistuje přesná hranice mezi ''nemít rád'' a ''nenávidět'', stejně jako u ''mít rád'' a ''milovat''. To je totiž tak, že nějakého člověka třeba máte rádi, a máte ho rádi čím dál víc, takže už vám nestačí s ním jenom plašit holuby v parku - už se s tím člověkem musíte držet za ruku! Bum! A najednou z toho máte ''milovat''! Vsadím se, že to jste nečekali. Řeknu vám, že když máte ''milovat'', tak si z toho můžete skoro vydiagnostikovat nemoc, páč to tak trochu nemoc je. A pěkně otravná! To si tak ráno vstanete a první co vás napadne je člověk, u kterého máte ''milovat'' a takhle se to táhne celej den a ani se nemůžete na nic soustředit, jen se rozplýváte, jak je ten člověk hezký, a milý, a okouzlující, a chytrý, i přes to, že to může být úplnej kripl bez mozku, jen vy to nevidíte. To je myslím už silná duševní porucha, no ne?

Co se komunikace týče, když máte ''mít rád'' člověka, je to naprosto ideální - hezky si povídáte, smějete se a bla bla bla, kdežto když seberete odvahu a jdete mluvit s ''milovat'' člověkem, připadáte sijako ufoun s citrónem na hlavě a nůžkama v břichu, takže když už z vás něco vyleze, tak v extrémních případech je to něco jako ,,Ughllprgvfju?" což je na mimozemšťanovi asi celkem normální, ale na člověkovi ne. Takže důsledkem je, že ''milovat'' člověk se vám začne obloukem vyhýbat, pokud u vás teda taky zrovna nemá ''milovat'' nebo silné ''mít rád''.
Naopak u ''nemít rád'' a ''nenávidět'' lidí se komunikace prakticky nevyskytuje, a pokud jo, tak je to většinou jen halekání jako u babek, co se hádaj přes balkón, která z nich upekla lepší bábovku. Tak asi budu milá na někoho, kdo mi naschvál ukradl ''milovat'' člověka, nebo kdo upekl lepší bábovku než já, žejo.

No abych to ukončila - tyhle věci jsou velice složitá a zapeklitá věc, a ještě mi není tolik roků, abych s tím měla pyramidní zkušenosti, ale jedno vím jistě - dokud je to ''mít rád'', je to v pořádku, jak je to ''milovat'', jste v pěkný, horký, posolený kaši a když je to ''nemít rád'' či dokonce ''nenávidět'', zkuste přemýšlet, ať to není je kvůli tomu, že za vás ''nenávidět'' člověk vyplašil VAŠE hejno holubů v parku.



Úvod

25. srpna 2015 v 10:36 | Rylandia |  Novinky
Takže je to tady. Mám nový blog. Asi jsem mnoho lidí slušně šokovala, když jsem na ročním výročí na Orlím hnízdě oznámila, že svůj blog ruším. Původně jsem chtěla úplně přestat s blogováním, ale, víte, ono jak jednou začnete, je celkem složitý přestat. A tak jsem se rozhodla vytvořit Náměstí - tenhle můj novej blog - s pevným odhodláním nenechat si jej prožrat krysama a zlobrama jak můj blog předchozí!

Ale dost už o věcech minulých - Vítejte na náměstí! Proč zrovna náměstí? Odedávna byla náměstí místem setkávání lidí, člověk se zde mnoho dozvěděl - třeba kdo snědl panu prezidentovi sýr nebo kterej policajt prodává drogy. A podobně chci, aby to fungovalo i na téhle stránce - abyste sem občas zašli zvědět pár drbů, přečíst si úřední desku a tak všelijak podobně. Jednou sem nainstaluju i nějakej orloj, aby se z toho tady mohla stát turistická atrakce a nechám se zapsat mezi památky UNESCO, poněvadž je to cool.

A až za rok budu psát článek k výročí tohohle blogu, nechci, aby to skončilo podobně jako s hnízdem - takže se budu snažit, aby to tu nechcíplo, páč pohřby jsou dneska drahou záležitostí.

Dlouho jsem přemýšlela, na co blog specializovat - třeba jsou blogy o Pánu Prstenů, módě, blogy s recenzemi a blogy o psím čumáku, ale nic z toho mě nijak nebere - třeba se mi to líbí, ale blog o tom psát nechci - maximálně sem tam článeček. Dospěla jsem k tomu, že tohle bude blog o všem možným, budu sem psát různý kraviny, co můj mozek zplodí, o všem co mě zajímá - sem tam tady to náměstí uklidím nějakým hezkým ulízaným článkem.

Takže, občané, skvěle se bavte, a občas naběhněte sem a pomozte mi to tu trochu oživit, ať to tu nevypadá jako o štědrým večeru Na náměstí.

Rylandia Šerolístek



Kontakty

25. srpna 2015 v 10:06 | Rylandia
Jakékoliv dotazy, přání, pozvánky do Bradavic či cokoliv jiného mi můžete poslat na mail tohohle blogu -
na.namesti@post.cz

Jakékoliv věci kolem mé osoby můžete posílat na můj osobní mail -
terez.sumpikova@seznam.cz

Nemám facebook, na Instakrámu jen sleduji pár osob, na skype jsem zapoměla heslo a vůbec, nepodporuju sociální sítě takže tam mě nehledejte. Díkec.