Říjen 2015

Ktož sú dnešní šamponíci

31. října 2015 v 17:57 | Rylandia |  Výpisky
Jsou všude kolem nás. Denně jich potkáme více, než je zdrávo. Útočí na nás výrazným pachem svých parfémů...
Kdo jsou? Šamponíci!


Ó mocní youtubeři

31. října 2015 v 11:22 | Rylandia |  Výpisky
Youtubeři. Fenomén, jež vznikl teprve nedávno a je tak oslavovaný, že by Teutatis mohl závidět.

Óda na podzim

30. října 2015 v 9:54 | Rylandia |  Výpisky
Znáte to. Kamkoli se v tomto pravém podzimním čase na blogu vrtnete, všude je mohutně oslavováno ono barevné roční období. Krom tisíců receptů na štrůdly jsou tu tuny DIY z opadaných listů a podobně. Fotoblogy hrají podzimními barvami a pisálci se nemůžou nabažit melancholického období, plného zatažených dnů... A DOST.

Hladovka

29. října 2015 v 13:57 | Rylandia |  Téma týdne
...A po stopadesátý říkám sbohem jídlu,
po stopadesátý zakazuji čuchat svému nosnímu čidlu,
neboť na dietu jsem se dala,
a tak dnes jsem nesnídala.

Krok za krokem do školy,
hltám dietní bláboly,
protože Aha! i Blesk pravdu mají,
že lepší jsou ti, kdo nepapají.

Pak ve škole v lavici,
musím si svačinu odřící.
Já přece chci štíhlá být,
místo těla kostru mít.
(halloween se blíží, jaký to ideální kostým)

Kol poledne už břicho burácí,
mé nadšení pro dietu se vytrácí.
Vždyť tam v srdci nechci hlady být,
svou váhu chci si ubránit.

Kraviny a koňské hnoje,
holky, každá buďte svoje!
Je čas říct sbohem dietám,
neb to tady rozmetám!

Je lepší se nadlábnout,
a poslední zbytek z talíře seškrábnout,
než hlady trpět celý den,
a hladovým psem být napaden.
(↑ to jako že ten pes viděl kosti a chtěl je sežrat, ok?)

Co tím chtěl básník říci?
Vzhledem k množství pro-ana blogů, trapnočlánků v béčkových magazínech a globálně nejrozšířenější fámě "jsem tlustá" toto vnímejte jako jakýsi můj odboj. (Jako fakt, když do mě kamarádka furt hustí, jak je tlustá, a přitom je skoro průhledná, je to na facku. Ty holky už to pak jen říkají, protože to říkají i ostatní holky a chcou být v tom případě in. Už je to jako nemoc, vážně.)

Tímto ovšem neodsuzuji hubnutí jako takové, když se někdo od rána do večera jenom cpe a nic jiného nedělá, načež se rozhodne zhubnout, tak to podporuji, protože ten člověk prostě jen něco dělá pro sebe, aby vypadal k světu. :)

JÍDLU ZDAR
Poroučim se.



Design no. 3

29. října 2015 v 9:52 | Rylandia |  Novinky
...Aneb jak mi design vydržel 3 dny.
JAKO. FAKT?!

10 důvodů, proč si pořídit kaktus

24. října 2015 v 14:40 | Rylandia |  Téma týdne
Po dlouhých úvahách jsem dospěla k názoru, že potřebuju společníka. Tím myslím něco živého, co by mi dělalo společnost v mém pokoji, a co by tam na mě pokaždé čekalo a těšilo se, až dojdu zase domů.

A tímhle ani náhodou nemyslím zvíře. Mám totiž kocoura, který by sice byl ideální, ale to by to musel být takový ten dekorační typ kočky, kterou kam položíte, tam ji taky najdete, jak chrápe. A to Mikeš Frederik rozhodně není. Mikeš je celý po mě. Mikeš je terorista. Mikeš se zamítá.

S rybičkama to taky vidím bledě. Jako společník by taková malá rybička byla možná ideální, ale já už rybičku měla, a... chudinka neskončila moc dobře. Až po mnoha dnech po její prachbídné strašlivé smrti utonutím jsem si všimla, že plave břichem nahoru (ono to totiž nebylo vůbec poznat, jestli je ta mrcha břichem nahoru nebo dolů!) No a na protože bych neměla na další splachovací pohřeb peníze ani čas, tak se rybička taky zamítá. (Ale rybička k jídlu už ně.)

S kytkama mám málo zkušeností. Kytkologie mi přijde hrozně moc zamotaná - o každou kytku se musí jinak starat, musí se jinak zalívat a každá chce jiný podmínky. JAKO FAKT? JÁ určuju pravidla, ne kytky! Budu si je zalívat kdy chci JÁ! Kytky jsou prostě egoistický, namyšlený a sobecký... ééé... živočichové? No prostě kytky a já jde dohromady, jen když to mám jíst třeba jako salát.

Ovšem... Takový kaktus? Tento nápad na mě přišel jako osvícení, či blesk ze samého nebe! Kaktus je skvělý. Kaktus je ideální. Kaktus je určitě vynálezem samotného Julia Cézara či Zeuse z Olympie či Khan'g d hun hun z Číny!

A proč? Předkládám vám skvělých 10 důvodů, proč je kaktus geniální věc:

1. Kaktus se nemusí zalívat. (Nebo ne tak často.)

2. Kaktus se dá použít jako smrtonosná, vraždící a bolestivá zbraň.

3. Kaktus většinou nezabírá moc místa = je skromný a ne egoistcký jako třeab jiné kytky.

4. Kaktus je trpělivý posluchač. Řekněte mu co chcete, on to nikomu nevyžvaní, nebude vám skákat do řeči a bude ho to všechno děsně zajímat.

5. Kaktus neprodukuje bobky.

6. Kaktus fotosyntetizuje (žejo???)

7. Můžete dát svému Kaktusu jméno!

8. Můžete si Kaktus vycvičit.

9. Kaktusové bodliny se dají využít jako špendlíky.

10. Kaktus je živý!

Vidíte, jak geniální živočich to je, ten kaktus. Řeknu vám, že pokud jste líný extrovert jako třeba já, kterému je jedno, že se mu budou smát za to, že se ke kaktusu chová líp jak ke svým přátelům, je pro vás kaktus ten nejdokonalejší vynález světa. A jako bonus - kaktusy mají vtipné názvy - (např. ten muj - Hamatocactus Hamatacanthus!)


Bajka o zebře a tučňákovi

24. října 2015 v 14:13 | Rylandia |  Výpisky
Jedná se o krátkou práci sepsanou ve třídě během 10 minut, takže nečekejte níc stěžejního.
(Zadáním bylo napsat cokoliv na téma Černá nebo bílá? )

Simple life edice

18. října 2015 v 13:22 | Rylandia |  Malůvky
Obrázky edice Simple Life
Prázdniny 2015

(obrázky nejsou všechny, protože mi odešel tablet, kde jsem je měla všechny uložené)

Design no. 2

18. října 2015 v 13:13 | Rylandia |  Novinky
Dámy a pánové, právě hledíte do zcela nového prostředí!

Vzhledem k tomu, že už je teda oficiálně ten podzim (a já mám podzim ráda), rozhodla jsem se i svůj blog obléct do podzimní bundy. (Protože kabát je moc mainstream.) Trochu jsem poupravila i rubriky a vůbec, teď, když už je škola v plném proudu a stále se něco děje, budu se snažit sem psát častěji, a to nejen na téma týdne.
Doufám, že se tu uchytí nějakých pár úžasných lidí, co by sem chodili pravidelnějc, abych se s nimi mohla spřátelit! :D (protože SB je sice mainstream ale zároveň cool)
Rozhodla jsem se, že dess budu měnit podle ročního období - je to univerzální a hezké. Takže pokud se vám tenhle dess nelíbí, strčte si to za klobouk počkejte si do zimy (A zima se blíží!) a zas to tu bude jiné.
Toť vše.




Ani za milion!

4. října 2015 v 10:58 | Rylandia |  Téma týdne
Když jsem se dozvěděla, že na své narozeniny musím k zubaři, nejdříve jsem zbledla úděsem. Jak to můj mozek pomalu zpracovával, měnila se i barva mé pokožky - a to v tmavě rudou. Supila jsem, vrčela a skřípala naštvaně zubama jako nějaká opilá lokomotiva a četnými nadávkami jsem vyhlašovala (poněkud hlasitěji) jak je život nefér, a že se postarám o to, aby ten protivný, ničemný a kazisvětský zubařský druh vyhynul do posledního jedince. To jsem ještě netušila, že mě čeká mnohem hezčí dáreček k narozeninám!

K zubaři se mělo jít v pátek a já měla z intru dojet ve čtvrtek večer. Aby toho nebylo už tak málo, ve čtvrtek jsem měla svátek (ano, mám narozeniny den po svém svátku) a do toho svátku se chystaly tři hnusné testy. Už od pondělí jsem tedy naštvaně proplouvala chodbami školy jako bouřkový mrak, škaredila jsem se na všechny šťastné lidi a přála si, aby testy a zubaři neexistovali.

Naše škola je jedna obrovská lednička - až na to, že v ní není žádné jídlo. To znamená, že při procházce chodbou narážíte na samé chodící rampouchové zombie, které hledají, kde co sežrat. Není divu, že zde člověk snadno prochladne, a to i když by ve svém oblečení mohl dobývat zasněžený pól s Amundsenem. Nevím přesně, kdy jsem prochladla já, a nebo kdy mi začalo být tak slabo, ale ve středu odpoledne jsem v lukostřeleckém kroužku sotva natáhla svůj luk a při každé možnosti jsem seděla, jako nějaký důchodce. Nešlo mi to do hlavy a tak trochu jsem se strachovala, že jsem třeba předčasně zestárla (což by byl problém, neboť ještě nemám našetřeno na důchod). Z kroužku jsem odešla dříve s tím, že se budu pilně učit na čtvrteční testy.

Po pár desítkách minut učení (to už bylo k večeru) jsem si uvědomila, že mám asi teplotu. Vesele jsem to svrhla na svou alergii na školu a učila se dál (to už ne vesele.). Když se mi ale začala písmenka sbíhat do sebe, různě tancovat a uctívat své šamanské bohy, řekla jsem si, že si odpočinu a že se teda změřím. Teplota se vyšplhala na 38°C, ale já z obavy toho, že mě vychovatelé pošlou z internátu domů jen nesměle vrátila teploměr s tím, že ''nic moc'' a učila se dál. Přecejen dopisovat si písemky je hnusná otrava.

Avšak potom, co jsem viděla definice z fyziky ve fyzické podobě, a potom, co se můj sešit začal vlnit jako moře při bouři jsem učení už radši zanechala a samolibě jsem v posteli pozorovala jednorožce na stropě, co si na svých rozích opékali buřty. Naivně jsem doufala, že ráno vstanu zdravá jako rybyčka a že bude svítit sluníčko a hezky si napíšu všechny testíčky.

V noci ze mě teklo takové hnědé vrchem i spodem. Jednorožci, co předtím pekli buřty se mi teď zlomyslně chechtali a mě bylo zle a zase jsem nadávala na všechny bohy olympu i na nespravedlnost světa. V pět ráno mi bylo jasné, že se ráno nedohrabu ani do třídy, natožpak abych psala testy. (To by mi museli radit moji jednorožci.)

Ráno mě vzbudily spolubydlící a jaly se mě polít vodou, protože to se tak u nás dělá, když má někdo svátek a narozeniny. Než pochopily, že je mi špatně a že polít si můžou tak maximálně svoje kytičky, tekly mi z očí vodopády z toho, jak jsem se vystresovala hned po ránu - a taky jak mi bylo špatně. Na pokoj naběhly vychovatelky, vnutily mi čaj a řekly, ať si zajistím odvoz domů. Říkala jsem si, že to bude v pohodě - koneckonců jsem stejně měla ve čtvrtek jet s bráchou domů kvůli zubaři, tak se aspoň uleju z těch testů a domů pojedu podle původní dohody - tedy odpoledne.

Takže dopoledne jsem ležela na pokoji, pozorovala své jednorožce, jak skákají na mém už tak rozbombardovaném břichu, četla si nebo se modlila k Teutatisovi, ať se našim písemky podaří. Když mě někdo přišel pozdravit na pokoj, jen jsem po něm házela trpitelské pohledy a dělala ze sebe obrovského mučedníka, protože to mám bohužel v povaze.

Z toho všeho zvracení jsem byla tak dehydrovaná a tak slabá, že pro mě na intr musel dojet taťka, a já se dostala domů v šest místo ve čtyři. Hezky jsem se vyspala a když jsem otevřela oči, všude byly spousty dárků.

Říkáte si, že to nakonec dopadlo hezky - omyl - ještě teď ležím, a cokoliv sním, to mi žaludek neudrží, tudíž zatímco se má rodina cpe MÝM dortem, já si uždibuju rohlík, a zatímco oni měli k obědu řízek, já pojídala jakési hnusné slané suchary.

Takže nakonec jsem sice nemusela k zubaři, ale myslím, že střevní chřipka je ještě horší než zubař. Kdybych měla milion, tak ho dám vědcům na objevení okamžitě účinkujícího léku proti střevní chřipce a taky paprsku smrti proti všem zubařům, aby nikdo jiný nemohl mít tak zkažené narozeniny, jako jsem měla letos já! :D

http://orig04.deviantart.net/8f4c/f/2012/167/4/e/fat_unicorn_by_yumekari-d53qrh9.png