Ani za milion!

4. října 2015 v 10:58 | Rylandia |  Téma týdne
Když jsem se dozvěděla, že na své narozeniny musím k zubaři, nejdříve jsem zbledla úděsem. Jak to můj mozek pomalu zpracovával, měnila se i barva mé pokožky - a to v tmavě rudou. Supila jsem, vrčela a skřípala naštvaně zubama jako nějaká opilá lokomotiva a četnými nadávkami jsem vyhlašovala (poněkud hlasitěji) jak je život nefér, a že se postarám o to, aby ten protivný, ničemný a kazisvětský zubařský druh vyhynul do posledního jedince. To jsem ještě netušila, že mě čeká mnohem hezčí dáreček k narozeninám!

K zubaři se mělo jít v pátek a já měla z intru dojet ve čtvrtek večer. Aby toho nebylo už tak málo, ve čtvrtek jsem měla svátek (ano, mám narozeniny den po svém svátku) a do toho svátku se chystaly tři hnusné testy. Už od pondělí jsem tedy naštvaně proplouvala chodbami školy jako bouřkový mrak, škaredila jsem se na všechny šťastné lidi a přála si, aby testy a zubaři neexistovali.

Naše škola je jedna obrovská lednička - až na to, že v ní není žádné jídlo. To znamená, že při procházce chodbou narážíte na samé chodící rampouchové zombie, které hledají, kde co sežrat. Není divu, že zde člověk snadno prochladne, a to i když by ve svém oblečení mohl dobývat zasněžený pól s Amundsenem. Nevím přesně, kdy jsem prochladla já, a nebo kdy mi začalo být tak slabo, ale ve středu odpoledne jsem v lukostřeleckém kroužku sotva natáhla svůj luk a při každé možnosti jsem seděla, jako nějaký důchodce. Nešlo mi to do hlavy a tak trochu jsem se strachovala, že jsem třeba předčasně zestárla (což by byl problém, neboť ještě nemám našetřeno na důchod). Z kroužku jsem odešla dříve s tím, že se budu pilně učit na čtvrteční testy.

Po pár desítkách minut učení (to už bylo k večeru) jsem si uvědomila, že mám asi teplotu. Vesele jsem to svrhla na svou alergii na školu a učila se dál (to už ne vesele.). Když se mi ale začala písmenka sbíhat do sebe, různě tancovat a uctívat své šamanské bohy, řekla jsem si, že si odpočinu a že se teda změřím. Teplota se vyšplhala na 38°C, ale já z obavy toho, že mě vychovatelé pošlou z internátu domů jen nesměle vrátila teploměr s tím, že ''nic moc'' a učila se dál. Přecejen dopisovat si písemky je hnusná otrava.

Avšak potom, co jsem viděla definice z fyziky ve fyzické podobě, a potom, co se můj sešit začal vlnit jako moře při bouři jsem učení už radši zanechala a samolibě jsem v posteli pozorovala jednorožce na stropě, co si na svých rozích opékali buřty. Naivně jsem doufala, že ráno vstanu zdravá jako rybyčka a že bude svítit sluníčko a hezky si napíšu všechny testíčky.

V noci ze mě teklo takové hnědé vrchem i spodem. Jednorožci, co předtím pekli buřty se mi teď zlomyslně chechtali a mě bylo zle a zase jsem nadávala na všechny bohy olympu i na nespravedlnost světa. V pět ráno mi bylo jasné, že se ráno nedohrabu ani do třídy, natožpak abych psala testy. (To by mi museli radit moji jednorožci.)

Ráno mě vzbudily spolubydlící a jaly se mě polít vodou, protože to se tak u nás dělá, když má někdo svátek a narozeniny. Než pochopily, že je mi špatně a že polít si můžou tak maximálně svoje kytičky, tekly mi z očí vodopády z toho, jak jsem se vystresovala hned po ránu - a taky jak mi bylo špatně. Na pokoj naběhly vychovatelky, vnutily mi čaj a řekly, ať si zajistím odvoz domů. Říkala jsem si, že to bude v pohodě - koneckonců jsem stejně měla ve čtvrtek jet s bráchou domů kvůli zubaři, tak se aspoň uleju z těch testů a domů pojedu podle původní dohody - tedy odpoledne.

Takže dopoledne jsem ležela na pokoji, pozorovala své jednorožce, jak skákají na mém už tak rozbombardovaném břichu, četla si nebo se modlila k Teutatisovi, ať se našim písemky podaří. Když mě někdo přišel pozdravit na pokoj, jen jsem po něm házela trpitelské pohledy a dělala ze sebe obrovského mučedníka, protože to mám bohužel v povaze.

Z toho všeho zvracení jsem byla tak dehydrovaná a tak slabá, že pro mě na intr musel dojet taťka, a já se dostala domů v šest místo ve čtyři. Hezky jsem se vyspala a když jsem otevřela oči, všude byly spousty dárků.

Říkáte si, že to nakonec dopadlo hezky - omyl - ještě teď ležím, a cokoliv sním, to mi žaludek neudrží, tudíž zatímco se má rodina cpe MÝM dortem, já si uždibuju rohlík, a zatímco oni měli k obědu řízek, já pojídala jakési hnusné slané suchary.

Takže nakonec jsem sice nemusela k zubaři, ale myslím, že střevní chřipka je ještě horší než zubař. Kdybych měla milion, tak ho dám vědcům na objevení okamžitě účinkujícího léku proti střevní chřipce a taky paprsku smrti proti všem zubařům, aby nikdo jiný nemohl mít tak zkažené narozeniny, jako jsem měla letos já! :D

http://orig04.deviantart.net/8f4c/f/2012/167/4/e/fat_unicorn_by_yumekari-d53qrh9.png
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robin Robin | Web | 24. října 2015 v 15:11 | Reagovat

Vskutku velice zajímavé oslavy narozenin. U jednorožců jsem se válela smíchy po stole... jen tak dál :-D

2 Aredhel Aredhel | Web | 31. října 2015 v 14:48 | Reagovat

Tak nevím, jestli tě mám litovat, protože střevní chřipka je něco opravdu strašlivého, nebo jestli mám podniknout nezbytné kroky proti udušení se smíchem, protože způsob, jakým líčíš své narozeninové utrpení, je jednoznačně dokonalý! Jednorožci, opékající si buřty na... ach jo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama