Hudební trampoty

29. dubna 2016 v 18:44 | Rylandia |  Výpisky
Mám ráda hudbu ze stejnýho důvodu, jako snad každej člověk na světě. A co obdivuju, sou lidi, kteří hudbu produkujou. Poněvadž já nemám žádný cit pro rytmus, hlasitost a čistotu zvuku. Když byste přede mě položili notový zápis písně, budu na to hledět stejně jako na čínskou poezii přeloženou do portugalštiny. A běda těm, kteří po mě chtějí, abych zpívala. Je to totiž jedna z opravdu mála věcí, která mi nejde, a tentokrát to opravdu není falešná skromnost (která je mimochodem pěkně pokrytecká, a proto ji taky neprovozuju)

Poprvé jsem se s hudebními nástroji setkala ve školce. Když v mimořádných chvílích naše paní učitelka pocítila, že zase nabyla dost duševní rovnováhy, vytáhla hudební nástroje, čímž (asi vědomě) tuto rovnováhu opět kompletně zavraždila. Mezi školkové hudební nástroje řadíme v prvě řadě dřívka, která se musela držet pěkně divným a nepohodlným způsobem, aby vydávala ten správný zvuk. Stejnak se to nikdy nikomu nepovedlo chytnout dobře, takže z dřívek už nebyl hudební nástroj, nýbrž zbraň. A nervy paní učitelky se otřásaly. Dalším typickým nástrojem byly činely, který nikdy nikdo nechtěl, protože hrát na ně se rovnalo neskutečné nudě. Mezi oblíbenější se řadil triangl, protože se dal rozezvučet opravdu hlasitě, o což nám, malým, nevinným dětem samozřejmě šlo. Titul nejoblíbenější nástroj však trvale držel bubínek, protože prostě bum bam dus bemm plác ratatatata pff dumm.

Když mně bylo asi tak osm nebo devět let, jezdila jsem se do vedlejší vesnice do ZUŠky učit hrát na flétnu ovčáky čtveráky, běžela ovečka, skákal pes a černé oči jdětě spát. Celkem mě to bavilo, i když už si to teď moc nevybavuju. Jenom si vybavuju, že si taťka přál, ať pak přestoupím z flétny na saxofon, jenže já chtěla hrát na trumpetu, protože mi tenkrát trumpeta připadala jako úplně nejvíc krutopřísnej cool bezva nástroj pro úplně nejvíc lidi. Pff, nějakej saxofon. Pff, nějakej jazz(yk). Já chci trumpetu. Chodila bych po vsi a vytrubovala. A pak by mě pan starosta jmenoval ponocným a troubila bych vesele ještě víc. Trumpeta je prostě srdeční záležitost.

Když jsem chodila do třetí třídy, tedy druhým rokem na fléntu, rázem se všecko změnilo. Totiž my jsme první rok měli na nauku (což byla zábavná hodina, kdy nás paní učitelka stále dokola učila kreslit houslový klíč (do teď nevím, kde je v houslích zámek a proč se vůbec zamykají) hrozně milou paní učitelku, jenomže ona byla tak milá, že se do ní zamiloval nějaký pán a vzal si ji, a ona pak s ním čekala děcko, takže už musela být milá na toho manžela a hlavně na to děcko, protože to děcka vyžadujou, a na nás pak už bohužel nezbylo. No a tak mi ten druhý rok přidělili strašlivého pana učitele. Byl vysoký, měl huňaté obočí a já z něj měla hrozitánský strach. Navíc mě strčili do třídy s osmákama a deváťákama, a z těch jsem měla strach ještě víc. Nikoho jsem neznala a ty veliké děti mi přišly neskutečně nebezpečné, a to i přes to, že se na mě vždy usmívaly a že mi říkaly, že jsem roztomilá. Tak jsem teda vždycky jen seděla v rohu třídy v nestabilní lavici a klepala se strachy, kdy už to konečně skončí. Přestala jsem ráda jezdit na flétnu a od rodičů si vydupala, že další rok nemusím. Místo toho mě strčili na výtvarku, ale to už je jiný příběh.

Nikdy jsem se tedy nenaučila na nic pořádně hrát. Když mi bylo dvanáct, přestěhovali jsme se, a když mi bylo třináct, nalezla jsem na půdě nějaký starý divný nástroj s klávesama, kde se musí šlapat na pedály, aby vůbec vydal nějaký zvuk. A když už ta krabice nějaký zvuk ze slitování vyloudí, podobá se to skřeku týrání koček. Nicméně, já jsem se v té době těžce nudila, a tak jsem si tam chodila hrát. Vůbec jsem těm bílým a černým dlouhým pseudotlačítkám nerozuměla, a když jsem chtěla zahrát nějakou skladbu, mačkala jsem jednotlivé klávesy, dokud jsem nenašla tu správnou, která tam měla znít a tón po tónu jsem po paměti složila celou píseň. Doteď jich umím několik. ...Problém byl v tom, že ta křápotina je tak ošklivě rozladěná, že to, co zní (jakž takž) dobře tam, to zní pěkně falešně na jakémkoliv jiném klávesovém nástroji (Ach jo).

Po nástupu na internát jsem se dostala do společnosti, kde každý na něco hraje (minimálně na ty nervy). Pokud procházíte chodbou tohoto internátu, každý pokoj zní jinak. Někde bydlí houslistky, jinde flétnistky, velice oblíbená (na chlapeckém patře) je pak harmonika. Jedna moje spolubydlící hraje odmalička na flétnu a ta druhá bezvadně na kytaru a od té doby, co jsme spolu na pokoji, se obě od té druhé něco naučily, takže obě zvládají kytaru a flétnu. A když hrají, já jen tiše sedím a poslouchám, protože kdo nic nedělá, nic nepokazí a jak jsem psala, mám hudbu ráda.

Když je správné postavení hvězd nebo já nevímco, prostě když je ta správná nálada, tak s jednou z těch spolubydlících zpívám. To jsou ty vzácné chvíle, kdy je mi jedno, že zpívat neumím a že tím nenávratně poškozuju sluch všech okolo. Prostě si spolu halekáme na pokoji takové ty valašské halekací písně a je nám fajn.

Včera mě tahle spolubydlící naučila zahrát na kytaru jednu krátkou a jednoduchou, ale za to moc hezkou melodii. I když mě z toho bolí prsty, líbí se mi to. Tak třeba...


A vy? Na kolik nástrojů umíte hrát? Jak to máte se zpíváním? Jak hudba ovlivňuje váš život?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nefi Nefi | Web | 3. května 2016 v 20:42 | Reagovat

Bez hudby bych to nebyla já! Kytara, klávesy, flétna - ani na jedno neumím hrát pořádně, ale hrozně mě to baví. A co se zpěvu týče - zpívám ráda a v kvalitě se naštěstí nevyznám... ;-)

2 Aredhel Aredhel | Web | 14. května 2016 v 22:55 | Reagovat

U nás ve školce vládla tamburína. To se u vás nevedlo? Ale triangl měl také velkou popularitu. :-D
S tím zpěvem to chápu, můj hlas je slabý, upištěný a udržím melodii, jenom když se mám koho držet. Ale zase umím jako jediná všechny texty písniček, takže zpívat musím. ;-) Jinak je můj talent na hudební nástroje také nic moc, což mi jaksi nezabránilo hrát na dva- všechno, co umím, jsem si musela tvrdě vydřít... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama